O mně
Proč stojím u hřiště
Na sportovní turnaj jsem poprvé nepřijel jako fotograf. Přijel jsem jako táta s fotoaparátem. Chtěl jsem si odvézt pár fotografií na památku. Pak přišel další turnaj. A další.
Moje dcera začínala hrát florbal a já jsem si chtěl odvézt pár fotografií na památku. Pak se mě ostatní rodiče zeptali, jestli budou fotky někde k vidění. A tehdy jsem si uvědomil, že nefotím jen pro sebe.
Sport mě vždy bavil. Ne jako vrcholového závodníka, ale jako člověka, který má rád atmosféru utkání, emoce, napětí a okamžiky, které trvají jen zlomek vteřiny. A právě ty se snažím zachytit.
Sportovní fotografie mě brzy pohltila. Učil jsem se, zkoušel nové věci a s každou další zkušeností posouval své schopnosti. Ne proto, abych měl lepší fotoaparát. Proto, abych dokázal lépe vyprávět sportovní příběhy.
Dnes fotografuji různé sporty, ale můj přístup zůstává stejný. Nejdřív se snažím sportu porozumět. Poznat jeho pravidla, tempo i emoce. Jen tak můžu být ve správný okamžik na správném místě.
Nemusím být vidět. Důležité je, abych já viděl — a dokázal zachytit okamžik, který by jinak rychle zmizel.
Největší radost nemám jen z toho, když vznikne povedená fotografie. Největší radost mám ve chvíli, kdy mě po letech potkají hráči nebo rodiče a řeknou: „Ty fotky od tebe pořád máme.“
Každý sportovní příběh si zaslouží být zachycen.
Ať už hledáte fotografa pro svůj klub, sportovní akci nebo vlastní sportovní vzpomínku, rád s vámi proberu, co byste potřebovali nafotit.
Napište mi