Fotografování znamená doslova „kreslení světlem“. Jenže při fotografování sportu v halách, zejména pokud se jedná o mládežnický sport, mívám často pocit, že se jedná spíše o „boj se světlem“. Nebo taky o „boj o světlo“.
Pokud s našimi holkami vyrážíme do nějaké haly, kde jsme ještě nebyli, mám vždy trochu obavy, jak to tam bude vypadat. Někdy se podaří najít na internetu fotky z dané haly a člověk má alespoň malou představu o prostředí, kam jede. Ale ne vždy mě to uklidní. A přesně tomu tak bylo i při posledním turnaji. Zhrozil jsem se, jakmile jsem vešli do haly, kde bylo pár malých okének pod střechou a jenom jeden částečně prosklený roh haly. Aby toho nebylo málo, i umělé osvětlení bylo úsporné. Nu což, další výzva, se kterou se musí člověk poprat, pokud si nějakou fotku chce odvézt.
Štěstí ovšem přeje připraveným. V jeden okamžik se skrz onen prosklený roh začaly prodírat sluneční paprsky, ze kterých se staly štětce „malující“ v rohu hřiště. Nezbývalo než se rychle přesunout a pak už jen počkat… počkat na okamžik, kdy se do toho správného místa přeleje i hra našich holek.
A výsledek? Nu, posuďte sami.